Motto: Chybami se člověk učí.

Když se dítě učí často chybuje. Je to přirozený jev, který jsme si vyzkoušeli všichni na vlastní kůži. Velmi důležité je, jak se s chybou nakládáme. Je chyba zdroj učení nebo spíš je chyba něco, co je nám pak neustále omíláno? Vzpomeňme si všichni na vlastní dětství, vlastní školy i rodiny.

Mnoho z nás dospělých, pokud vidí, že se chyby dopustilo, často chce zjistit příčinu, poučit se a příště ji nezopakovat. Často bereme chybu jako zdroj učení, někteří dokonce jako inspiraci pro další práci. Dáváme stejnou zpětnou vazbu dětem ve výuce?

Chyba v procesu učení je naprosto přirozená, navíc chyba opravdu způsobuje v mozku to, že se zamyslíme. A to teprve tehdy, když chybu uděláme. Je ale potřeba, abychom chybu stále neopakovali, je důležité děti vést tak, aby se z chyby nechaly obohatit a příště pracovaly právě už bez té chyby.

Možná se v hodině probere v dané hodině méně jevů, ale děti projdou procesem učení přirozeně, s otázkami, nápady, velký důraz je kladen na verbalizaci, přesné a jasné vyjádření.

Dopustí-li se žák chyby například při počítání, obvykle učiteli není hned jasné, kde chyba vznikla. Když učitel žáka pouze opraví, moc mu nepomůže. To podstatné, proč chyba vznikla, se žák nedoví. Pokud se učitel nesnaží pochopit příčinu chyby, je učitelova oprava chyby vnímána žákem pouze mocensky. Žák neví, kde je v jeho úvahách chyba, a pochopitelně se této chyby dopustí i napříště.

Chyba nesmí žáka odradit. Chyba může a měla by být pro žáka užitečnou zkušeností. Úlohou učitele je pomoci žákovi z chyb se poučit. Učitel, který žáka za chybu kárá, mu poznávání nových věcí neusnadňuje.

JAK JEDNODUŠE PRACOVAT S CHYBOU

Bojí-li se žák své chyby, povzbudí jej učitel vlastním příkladem: ukáže, jak on sám chyboval a jak hledal příčinu svého omylu. Kdykoli je učitel žákem upozorněn na chybu, poděkuje za opravu a vysloví žákovi uznání. Účinné je, když učitel svoji chybu před žáky hlasitě analyzuje. Žáci vidí, jak se lze k chybě postavit, a takové příklady táhnou.

Když učitel ví, jak pracovat s chybou žáka, může každou situaci, kdy se chyba objeví, didakticky využít. Učitelova znalost má dvě složky: diagnostickou a edukační. V rámci diagnostické složky se zjišťuje, do jaké míry si žák přítomnost chyby uvědomuje a zda ví, kde se nachází. Edukační složka pak zahrnuje nápravu vzniklého problému. Jestliže jsme zjistili, že žák něčemu nerozumí, umožňujeme mu doplnit si scházející zkušenosti.

Práce s chybou v lekci Evidence dat – skleničky, část II.5 Hlavní (řešitelská)

Jak chci pracovat s chybou v hodině?

VYJÁDŘENÍ K CHYBĚ

Dopustí-li se žák chyby například při počítání, obvykle učiteli není hned jasné, kde chyba vznikla. Když učitel žáka pouze opraví, moc mu nepomůže. To podstatné, proč chyba vznikla, se žák nedoví. Pokud se učitel nesnaží pochopit příčinu chyby, je učitelova oprava chyby vnímána žákem pouze mocensky. Žák neví, kde je v jeho úvahách chyba, a pochopitelně se této chyby dopustí i napříště.

Učitel i žáci by se měli umět vyjádřit k chybě. Jak ji podat tak, aby byla vnímána jako zdroj informací? Jako prostor k růstu a dalšímu přemýšlení? Velmi účinné je umožnit vyjádřit popisnou zpětnou vazbu.

Při popisu toho, co se nevydařilo, je důležité hodnotit činnost samotnou, nikoliv daného člověka/žáka. Začneme komentářem aspoň malého ocenění, co se povedlo či zhodnocení úsilí. Následně popíšeme, kde došlo k chybě, kterou nemusíme odhalit, ale můžeme ji naznačit. Při podávání zpětné vazby lze nastínit další možnost nápravy.

Velký pomocník pro odhalování vlastních chyb je sebehodnotící list, který může žákům pomoci odhalit vlastní chyby a uvědomit si je a poučit se z nich. Příkladem je ukázka v lekci Průzkum a grafy III (část III).