Motto: Vlastnění čehokoli neskýtá žádné potěšení, aniž bychom se o to podělili s ostatními.
– Seneca

Kolegiální podpora mezi učiteli slouží žákovu učení

Kolegiální podpora je široký pojem. Jde o partnerskou společnou spolupráci dvou a více učitelů, kteří neustále hledají ty nejlepší výukové postupy pro to, aby se v jejich hodinách učil každý žák něčemu hodnotnému a aby učení přinášelo radostné prožitky.

Každý člen kolegiálně se podporující dvojice či skupiny přináší vlastní expertízu a teprve společným přemýšlením a společně reflektovanými pokusy o řešení nějaké výukové výzvy se společně učí.

Neexistují univerzální postupy vhodné pro každého vyučujícího, každou skupinu žáků a každého jednotlivého žáka. Každý učitel je jedinečný,
a ať chce (chceme) nebo ne, jde svou vlastní cestou.

Vzájemné učení

Účinnou cestou učení učitelů jsou vzájemné formy vzájemného učení. Jsou různě náročné a také různě efektivní. Uvádíme jen pár možností
z mnoha:

• Párová (tandemová výuka) s sebou nese promyšlenější výuku a individuální přístup k dětem. Přítomnost dvou učitelů v hodině nabízí možnost, jak věnovat více pozornosti každému dítěti a přizpůsobit výuku těm žákům, kteří potřebují podporu nejčastěji (žáci znevýhodnění, nadaní apod.). Pároví učitelé společně výuku plánují: stanovují si cíle, volí vhodné metody k jejich dosažení. Společně hodinu také realizují a na závěr ji vyhodnocují a hledají důkazy o učení žáků. Právě společné plánování a reflexe výukových hodin pomáhá učitelům výuku stále zkvalitňovat a stávat se tak lepšími učiteli.

• Lesson study neboli „studium vyučovací hodiny“

Lesson study jako prostředek rozvoje učitelů pochází z Japonska. V ČR se zatím neujal žádný český název. Každá lesson study by měla zahrnovat společné plánování, vyučování, pozorování a analýzu učení, k němuž výuka ve studované hodině vedla.

Prakticky to vypadá tak, že když učitelé pracují na lesson study, společně sestaví hodně podrobný plán lekce, který jeden z nich využije a učí podle něj ve své třídě, zatímco druhý člen lekci pozoruje. Pak sdílí svá pozorování lekce a diskutují o nich. Lekce se upraví, přepracuje a další učitel ji realizuje v jiné třídě, zatímco první učitel opět výuku pozoruje. Poté se učitelé opět sejdou, aby pozorování prodiskutovali. Nakonec učitelé vytvoří zprávu o tom, co se díky lesson study naučili, a to především o učení dětí. Nezkoumají se zde dovednosti jednoho učitele, ale zabývají se tím, zda prostředky naplánované pro učení dětí skutečně vedly k dosažení cílů učení.

Tento typ výuky můžeme doložit na spolupráci učitelů matematiky a chemie. Učitel matematiky navrhl lekci na Sběr a zpracování dat. Společně s učitelem chemie zpracovali lekci. Pojmenovali cíle (například vytváření modelu), sepsali scénář hodiny a očekávané výstupy žáků. Učitel chemie na lekci byl, dělal videozáznam a následně se k lekci vyjádřil.

Vyjádření učitele chemie k matematice:

Lekce matematiky naplnila většinu stanovených cílů. Jako cenné v lekci vnímám to, že si žáci sami přišli na model zpracování dat. Sledovaná ukázka mi přijde velmi cenná, protože v ní vnímám možnost realizace i pro chemii. Jsme zvyklí dětem předkládat hotové postupy, jak vypočítat zastoupení složky v celku, tedy rozpouštěné látky v roztoku. Přitom děti jsou vybaveny znalostmi a dovednostmi k tomu, aby samy vyjádřily matematický postup a to hned několika způsoby. Lekce matematiky je inspirací pro to, abych dětem předložila obdobnou vyučovací hodinu, která se bude skládat z obdobných kroků. Tedy motivační scénky, jasně formulované zadání, práce ve skupině a v rolích, prezentace výsledků.

Následně oba učitelé připravili lekci pro hodinu chemie s názvem Roztoky.

Učitel matematiky byl na hodině chemie, lekci natočil a následně spolu hodinu oba konzultovali, zejména výstupy žáků.

Vyjádření učitele matematiky k chemii:

Bylo zvláštní a velmi obohacující sledovat celou hodinu. Nemoci do ní zasáhnout. Díky tomu, že jsem se nemusel soustředit na to, co mám říct, jsem získal prostor více vnímat práci a aktivitu žáků. Také jsem mohl nezaujatě sledovat jaké otázky pokládá vyučující třídě a jakou vyvolávají u žáků odezvu. Zde jsem si uvědomil, jak nutné je zadání i své otázky správně formulovat. Dostal jsem také prostor sledovat, jak moc se žáci vzájemně naučí, když spolupracují ve skupinách. Po stránce sociální i kognitivní. Vznikla mi příležitost sledovat gradaci úloh(Proklik) a jak zvolená gradace na žáky působí. Podání popisné zpětné vazby po hodině pro mě nebyla vůbec snadná záležitost a přiměla mě k tomu, že bych ji rád dokázal po svých hodinách podat i sám sobě. Nejen si říct: „Bylo to dobré“, či „dnes to nevyšlo“. 

Závěr. Oba vyučující se shodli, že naplánovaný postup vedl k dosažení obou cílů – jak matematiky, tak chemie. Hlavním cílem bylo zobecnit či vytvořit řešení pro matematický model tak, aby žáci sami vytvořili postup pro předloženou situaci. Učitelé také kladně hodnotili nejen znalosti, ale také dovednosti, které žáci získali takovýmto vedením hodiny. Bylo vidět, že se tímto typem výuky děti učí komunikovat (naslouchat, sdílet, hovořit mezi sebou), prezentovat (sdělovat informace a mluvit před ostatními), vyhodnocovat (porovnávat na základě zadání různé výsledky práce) a respektovat názor druhého (například při vyjasňování různých řešení).

• Kolegiální podpora ve formátu „3S„

Jde o partnerskou společnou práci dvou a více učitelů. 3S znamená Společné plánování, Společná výuka a Společná reflexe. Principem je, že společně tvoříme, společně řešíme problémy, společně se učíme. Pomáhá nám to zvládnout stále se proměňující požadavky na naši práci. Rámcový průběh „3S“ znamená, že se dva či více učitelů domluví a vytvoří si rámcový plán pro zamýšlenou dobu spolupráce (např. jedno pololetí), zejména si dohodnou rytmus spolupráce. Společně plánují výuku. Naplánovanou hodinu odučí a reflektují. Poznatky získané reflexí
a vyhodnocením toho, co fungovalo, využijí pro další plánování, ať společně nebo individuálně.

Možné formy podpory

• Rozhovor nad konkrétním materiálem – plánem lekce, textem, dětským výkonem apod. Učitelé se snaží zjistit, co konkrétního lze
  ze sledovaných podkladů vypozorovat.
• Návštěva ve výuce – pozorování hodiny. Zpětná vazba by se měla vztahovat zejména k zakázce v rámci pozorování v hodině.
• Práce s videonahrávkami z hodin – společné sledování jednotlivostí, učit se „vidět“ a „pojmenovávat“.
• Otevřené hodiny – vyučující zve kolegy do výuky.
• Mentoring – jeden člen spolupracující jednotky je mentor (má zkušenosti a dovednosti pro práci s texty) a druhý je mentee (učí se
  od mentora)
• Sdílení zkušeností, námětů, odkazů.

Rady:

Pro každého, kdo se učí, je důležité odpovědět si na 3 otázky:

• Kam mířím? Jaké vzdělávací cíle se svými žáky sleduji?
• Kde jsem? Jak si momentálně vedu vzhledem k cíli, tedy vzhledem k tomu, kam mířím? Jaké povahy jsou mezery v mém učení?
• Kudy dál? Jaký bude můj další krok na cestě k tomu, kam mířím?