Důkazy o učení

Motto: Přistupuj k učení jen tehdy, byla-li u žáka silně podnícena chuť k učení.

- J. A. Komenský

Motivovat pochází z latinského movere – hýbat. Motivem je něco, co s námi „pohne“ k nějaké činnosti. Motivace je předpokladem zahájení procesu učení, představuje jeho úspěšný start.

Rozlišujeme motivaci vnitřní a vnější.

Vnitřní motivace úzce souvisí s našimi potřebami, které často bývají spojeny vesměs s příjemnými pocity. Z vnitřní motivace také děláme ty činnosti, které pro nás sice nejsou atraktivní, ale o kterých jsme přesvědčení, že jsou potřebné a správné.

Děti, u kterých převažuje vnitřní motivace, jsou samostatnější v myšlení a v rozhodování než ty, u kterých převažuje vnější motivace.

vnější motivace děláme věci, abychom se vyhnuli nepříjemnostem (např. strach ze špatné známky) nebo abychom získali odměnu (snaha o pochvalu od učitele či rodiče). Činnosti, které děláme jen z vnější motivace, děláme jen do té doby, dokud trvá hrozba nepříjemností nebo příslib odměny a pochvaly.

Pomocí vnější motivace lze naučit děti různým dovednostem, otázkou však je, zda a jak je později opravdu využijí, když jejich osvojování bylo spojeno s emočními zážitky nechuti a přinucení.

Vnitřní motivace je klíčová v kvalitě učebního procesu.

Má-li dítě vnitřní potřebu poznávat věci okolo sebe, pracuje intenzivněji, hlouběji, radostněji. Rozvíjí se jeho potřeba autonomie a dalšího poznávání.

V procesu učení je důležité, aby byla vnitřní motivace „nastartována“ co nejdříve, protože pak následně je předpoklad, že dítě rychleji chce znát odpovědi na své otázky a dochází zde také k „aha“ efektu, který pak žene žáka dál k dozvídání a ověřování dalších a dalších informací.

Děti motivované potřebou objevovat matematiku jsou spíše výjimkou než pravidlem.

Dítě je motivováno postupovat dál a dál, když pracuje s informacemi ve známém prostředí, když pracuje s radostí a s vnitřní potřebou pracovat na sobě. Pak dokáže „přestoupit“ z reálného světa do abstraktních pojmů a osvojí si také jisté matematické nástroje a jimi objevuje
i „vyšší“ matematiku.

Snad nejvlivnější teorií motivace ve vzdělávání je dnes práce Carol Dweckové a představa růstového nastavení mysli jako klíčového motivujícího faktoru v dosahování úspěchu žáků. Učitelé a rodiče vedou k tomu, aby vnímali relativní převahu úsilí nad schopnostmi
a možnost úspěchu bez ohledu na výchozí bod. Jedno z čínských přísloví říká: „Neohrabaný pták, který letí první, doletí do lesa rychleji.“ Vyjadřuje myšlenku, že i ti méně schopní mohou zvítězit nad svými vrstevníky, když vynaloží největší úsilí.

Motivovanosti ale můžeme dosáhnout mnoha různými způsoby.

Aby vnitřní motivace ve třídě dobře fungovala, měly by být nastaveny čtyři podmínky:

Smysluplnost

Náš mozek je nastaven tak, že pokud se má něčím vážně zabývat, potřebuje v tom vidět smysl. Potřebuje dostat odpověď na otázky: Proč je zrovna tohle důležité? Jak a kde se to dá využít?

Potřebujeme, aby věci dávaly smysl „zde a teď“. Potřebujeme vědět, že jsou využitelné v blízké době a v situacích skutečného života, vycházíme ze zkušeností. (Úvod do procent – První otázka učitele. Kdy a kde  jste se setkali s procenty).

Video proč se to učíme ?

Spolupráce

Člověk je tvor společenský a pracovat společně tam, kde to jde a kde to má smysl, uspokojuje naše základní potřeby.Zejména tam, kde je potřebná činnost monotónnější a nepříliš záživná, posiluje vnitřní motivaci komunikace, vzájemná blízkost a pocit sounáležitosti.

Ve škole to může znamenat nahrazovat individuální práci prací ve dvojicích a posléze ve skupinách. Žáci mají zde možnost diskutovat, konzultovat, komunikovat.

Svobodná volba

Svobodná volba je možnost rozhodnout o tom, co dělat, jakým způsobem, kdy nebo s kým. Když nám někdo dává vybrat, dává nám najevo víru v naše schopnosti, je to projev respektu, úcty. Dítě tak získává možnost autonomie spojenou s důvěrou v dětskou schopnost rozhodnout se a převzít zodpovědnost. Nehledět na učitele, jak on rozhodne, ale rozhodnout se sami za sebe.

Každé dítě je jiné, různým dětem vyhovuje různá forma práce. Někteří rádi pracují samostatně, jiným se lépe daří při práci ve dvojici či ve skupině. Nicméně i ti, kteří preferují samostatnou práci, své dílo následně s velkou chutí diskutují se spolužákem.

Video (žáci podle vlastní zvládnuté úrovně procházejí stanoviště):

Zpětná vazba

Informace o správném postupu nebo o výsledcích naší činnosti, o našem snažení a chování se významně podílejí na tom, zda budeme
v činnosti nebo v chování pokračovat. Dostatečná zpětná vazby nám naopak pomáhá setrvat i u namáhavé či nezáživné činnosti.

Rady:

  • Bude žákům jasné, co se mají učit a proč? – k čemu jim to bude? Lze zařadit nějaké propojení s reálným životem?
  • Budou mít v hodině příležitost spolupracovat? Daly by se činnosti změnit ze samostatné na spolupráci?
  • Co budou mít žáci na výběr? Kolikrát za hodinu si budou moci vybírat?
  • Jak a čím získají zpětnou vazbu ke své činnosti?