Skupinová práce

Motto: Viděl jsem, že hodně dětí má přirozený talent učit druhé, který se projeví, je-li jim dovoleno bavit se spolu a pomáhat si navzájem.
– John Holt

Zde bude zpracovaný text…Skupinová práce je forma práce rozvíjející kooperaci žáků.

Smyslem této formy práce je kooperativní spolupráce mezi dvěma a více žáky. Výuka je uspořádána tak, aby výsledky jedince byly podporovány činností celé skupiny a celá skupina měla prospěch z činnosti jednotlivce.

Aby kooperace fungovala, musí splňovat základní principy:

  • Pozitivní vzájemná závislost

Žáci vědí, že potřebují jeden druhého k tomu, aby mohli splnit úkol, který dostali. V příkladu na ťukání skleniček vznikla tato pozitivní závislost tím, že učitel určil role pro jednotlivé členy týmu (manažer, zapisovatel, mluvčí, hlídač, rozhodčí), dále žáci měli společný cíl (vytvořit organizační formu záznamu informací) a jeden společný záznamový zdroj (flip na zakreslení záznamu).

  • Individuální odpovědnost

Učitel může udržovat individuální zodpovědnost tím, že ověří práci všech členů skupiny nebo může položit otázku náhodně vybranému členu skupiny. V lekci ťukání skleniček se tak stalo v okamžiku, kdy tým prezentoval své řešení a učitel po prezentaci vylosoval dva, kteří zodpoví otázku, jak úlohu řešili. Otázka mohla být i od spolužáků. Stejně tak odpovědnost byla žákům dána pracemi v rolích v téže lekci, neboť každý měl svůj úkol v rámci plnění zadání.

  • Interakce tváří v tvář

Žáci vysvětlují, diskutují a učí spolužáky tomu, co vědí. Členové skupiny sedí blízko u sebe a hovoří o všech stránkách zadání. Všechny lekce v příručce mají ve svém scénáři jako jednu z organizačních forem práci ve skupině. Zde je velmi dobře vidět, že mezi žáky probíhá podpora jeden druhého v blízkém kontaktu.

  • Interpersonální dovednosti

Patří sem zejména dovednosti v naslouchání, umění přesvědčit, rozhodovat, poskytovat pomoc aj. Opět je možné vidět nácvik těchto dovedností ve všech lekcích příručky.

  • Reflexe učení ve skupině

Skupiny potřebují mít čas k tomu, aby si mohly uvědomit, co se naučily a prohovořit, jak se jim daří dosahovat vytčených cílů. Žáci si mohou pojmenovat, jaké jsou ve skupině pracovní vztahy a jak efektivní skupina je. Příkladem je například terčové hodnocení u lekce Průzkum a grafy III.

Je prokázáno, že tento typ učení silně udržuje u žáků vnitřní motivaci k učení.

Přínosy kooperativního učení ve skupině (prokázáno dle výzkumů Cohen, Slavin, Johnsons):

  1. trvalejší a kvalitnější výsledky v učení 
  2. častější dosažení vyšší úrovně logického myšlení, hlubšího porozumění a schopnosti kriticky myslet
  3. lepší soustředění na úkol a méně rušivých projevů v chování dětí
  4. větší sociální podpora a zázemí
  5. lepší schopnost posoudit situaci z jiných zorných úhlů
  6. pozitivnější sebehodnocení vycházející ze základního sebepřijetí
  7. pozitivnější přístup k vyučovacím předmětům

Doporučení k začátku kooperace:

Začněte něčím nevelkým, ale udělejte to pořádně, tj. na základě principů kooperativního učení.

  • Velikost skupin 2-3 žáci. Dělejte něco kooperativního každodenně.
  • VY (!) utvořte skupiny. Začněte pracovat se stálými skupinami.
  • Začněte s kratšími úseky (5-10 minut), postupně zvětšujte objem času pro kooperaci.
  • Monitorujte skupiny: naslouchejte, oceňujte vhodné chování.
  • Skupinové projekty zadávejte až poté, kdy žáci umějí dobře spolupracovat.
  • Nedávejte známky za spolupráci ve skupině.
  • MĚJTE TRPĚLIVOST S DĚTMI I SE SEBOU !! 
  • Domluvte se na pravidlech pro práci ve skupině (mluví jenom jeden, nasloucháme si, dodržujeme půlmetrový hlas)